Jdi na obsah Jdi na menu
 


Corgi a my

5. 2. 2008

Jak jsem potkala welshcorgi

Měla jsem možnost blíže poznat toto plemeno díky Merlinovi (Centuryon Vranovský žleb) mé kolegyně. Merlin mě udělal dojem velmi příjemného psího společníka, který mou kolegyni bez problémů doprovází úplně všude a nové prostředí jej jen tak nerozhodí, např. hotel, restaurace, jízda autem, všude se choval tiše a nenápadně. Miluje procházky, ale páníka si neustále drží pod dohledem.

Psí atlasy a časopisy byly odjakživa mým oblíbeným čtivem, takže jsem znala kdejaké psí plemeno, ale dlouho by mě nenapadlo, že mým prvním psem bude zrovna welshcorgi. V plánu byla spíše velká, nejlépe lovecká plemena. Začala jsem zvažovat všechna pro a proti majitelství temperamentního loveckého plemene versus můj životní styl a zodpovědně tuto myšlenku opustila.

Welshcorgi jsou v ČR poměrně málopočetným plemenem, takže v době našeho rozhodnutí zrovna žádné štěně nebylo k mání. Čekali jsme tedy dva měsíce na narození štěnat v ch. st. Higu, kde přišla na svět naše očekávaná fenka. Na okamžik, kdy mi přišla SMS o její existenci, nezapomenu...

Povahově je Cherri velmi přátelská, submisivní, miluje děti, doma o ní ani nevíme, nikdy nic nezničila, hraje si zásadně se svýma hračkama. S výchovou není problém, rychle chápe co se po ní požaduje. Největší neřestí je vyhledávání různých "dobrot" venku po zemi, což se mi bohužel nedaří odbourat, povel "fuj" patří proto k nejčastěji používaným. Doma je tichá, téměř neštěká, zato venku, při hře uprostřed psí smečky občas patří k nejhlasitějším.